Vždycky jsem sledovala s velkým obdivem ty dokonalé bloggerky, které jsou schopné ze sebe za pár minut udělat celebrity s naprosto dokonalou pletí a precizním líčením.
A toužila jsem být jednou z nich. Všichni víme, že založit blog nebo youtube kanál nemusí vždycky znamenat úspěch, a to nás možná brzdí. Říkáme si: „Všichni ostatní toho vědí tolik, mají tolik sledujících, já určitě takové štěstí mít nebudu…“ Termín štěstí je dle mého v tomto případě velmi relativní. Každý, kdo kdy pracoval sám na sebe a něco vytvářel, ví, kolik je za tím soustavné práce a dnů, kdy Vám nic nejde od ruky, ale se závazkem splnit svoje cíle se překonáváte, vstřebáváte informace, protože jste se prostě rozhodli patřit mezi ty nejlepší. A vlna pochyb brzdila i mně, až jsem zažila několik momentů, kdy jsem buď narazila na někoho, kdo učil na své platformě něco naprosto banálního a měl třeba milion odběratelů. „Aha“, říkám si, „to úplně není vždycky o tom, kolik toho víš, ale kolik lidí zaujme tvůj přístup, nebo se jim prostě JENOM LÍBÍ tvůj instagram, protože je to PROSTĚ VIZUÁLNĚ KRÁSNÝ. Dalším momentem, kdy mi blesklo hlavou, proč vlastně něco takového nedělám, bylo, když jsem zažila víc situací, kdy jsem byla schopna na základě svých zkušeností někomu poradit a oni pak za mnou chodili nadšení, jak jsem jim skvěle poradila s péčí o pleť/obezitou/menstruační bolestí … A pak někdo z nich důvtipně dodal: „A ty ještě nemáš svůj kanál/blog/jánevimco?“ No dobře, tak už mám.
A čeho tím chci docílit? Aby se k lidem dostaly informace, které jim mohou zjednodušit život, pomoct se vyhnout boji s vlasy, makeupem nebo jen boji sám se sebou. Ráda lidem říkám, jak jim to sluší. A chci mít příležitost jim to říkat tak často, jak jen to bude možné. :-)