Nedávno jsem si prohlížela svůj blog a trochu jsem se zděsila toho data, kdy jsem na něj přidala poslední příspěvek. Což je vlastně lehké i těžké odůvodnit – každý, kdo začne psát blog, jej píše proto, aby se o něm lidé dozvěděli a aby těm lidem mohl něco předat. A když se pak stane, že se o vás lidi dozví v takové míře, že si k tomu blogu sednout nestíháte, vlastně jste dosáhli svého cíle. Ale to by bylo příliš banální…
Proč a jak
Jedním z motivů, proč jsem si zatočila s programem pro letošní svatební sezónu, bylo rozhodnutí doplnit si kosmetickou atestaci, abych mohla zahrnout do portfolia svých služeb také kompletní ošetření, kterým bych pomohla svým klientkám připravit se na důležitou událost, v tomto případě tedy nevěstám na svatbu. Jelikož se stejně v péči o pleť realizuju už dlouho, pořád si něco nastudovávám a klientky se mě na tu oblast pořád ptají, proč do toho nejít, řekla jsem si.
Do toho mi jednoho dne došla trpělivost s bydlením v zapadlých Stodůlkách, odkud jsem se každý den útrpně vydávala s kufry v ruce na autobus, který jezdil kotěhůlkovsky málo a tak jsem jednou v pátek v noci našla byt v srdci Prahy, kousek od mého partnerského salonu, v sobotu cestou na svatbu asertivně uhnala makléřku a byt byl doma.
Ten týden jsem vlastně vůbec neměla být v Čechách, ale cestu mi překazila jedna věc – zkoušky na řidičák, o kterých někdy asi vydám samostatnou knihu :D Když mi inspektor řekl: „Pošli sem tu další, ale jestli není tak pěkná, tak nic neslibuju“ a já odešla s pocitem vítězství, že už ten papír konečně mám (a vlezte mi na hrb), ale s hořkostí morálního pohoršení, které mi hlava nebrala. Ale byla jsem na sebe hrdá, protože jsem ten den kopala za všechny emancipované ženy a odjela jízdu, která skoro vedla až na červený koberec, kterou mi chválil i můj normální instruktor v autoškole.
Papír nebo poslání
A aby toho nebylo málo, ten týden jsem měla rekvalifikační zkoušky, abych mohla mít další papír, tentokrát ten kosmetický, který znamenal vstupní bránu do světa kosmetických masáží, rad a pocitu, že tu jsem pro své klientky nejen v době svatebních příprav, ale také ve chvíli, kdy si neví rady s pletí, která pro ně ve svatební den znamená určitou vizitku a pocit, že můžou v klidu předstoupit před své nejbližší, které je třeba ne vždy podporují tak, jak by si přály, a také před svého nastávajícího. Ten pak může puknout samou hrdostí na to, jakou si vybral krásnou a sebevědomou ženu. Myslíte si, že to je samozřejmost?
Kdybych to neslýchala, nevídala, nepíšu o tom. Chci tím vlastně říct, že kdokoliv se pozastavuje nad tím, že se něčemu věnujete, jen vy víte, jaký v tom vidíte smysl a jakou energii dostáváte takovou činností zpět. Což není to, proč to dělám: neočekávám žádné díky, ale vidím, že moje práce má smysl bez ohledu na to, jestli má nálepku údivu, když jsem studovala politologii a možná jsem měla dobývat korporátní svět. No a co! Já to miluju!