Snažím se maskovat, snažím, co to jde. Ano, přesně tak vnímám ty několikaměsíční útrapy, kdy mám pocit, že to vůbec nejsem já. A ani to nechci nijak dramatizovat, jen vidno že jsem se dala na cestou on-line upřímnosti, se s vámi chci podělit o pokračování, protože...

... protože prostě vždycky dojdu k tomu, že všechno špatné je pro něco dobré. To mi říká odjaktěživa moje babička, která mi to tvrdí i teď. A tak jsem po všech těch anabázích s vlasy pochopila spooustu teoreitckých faktů o péči o vlasy, které jsem si bohužel (?) mohla velmi přesně vyzkoušet v praxi.

Třeba to, že když se vám vlasy zničí a vy si je pak češete, olamují se jako syrové špagety, které jste právě vyndali ze sáčku a chcete je uvařit. Já si své vlasy vařit nechci, ale obávám se, že už to někdo udělal za mě :-D

Abych se dostala na začátek, resp. pokračování své story, měla jsem možnost poznat skvělého kadeřníka. Tento kadeřník mi nabídl, že se mi bude starat o vlasy za naprosto velkorysých podmínek, které vzhledem k jeho zkušenostem hodnotím ještě velkoryseji. Když viděl mé vlasy, zděsil se, pak zaběhl do rohu s přípravky, kterých má ve svém salonu nepřeberné množství a tam začal nadávat. Tak elegantně, abych to jakoby neslyšela, ale tak výmluvně, abych si uvědomila, že v očích zodpovědného kadeřníka je to, co se mi stalo, naprostý podraz, který vyžaduje adekvátní reakci. Je zajímavé, že v době, kdy jsem v kadeřnictví seděla, přišla na konzultaci slečna, která byla den předtím na kadeřnické akci, kde jí doslova spálili vlasovou pokožku. A agentura se k tomu postavila naprosto čelem, tj. okamžitě vyjednávala kompenzaci a s vinným započala rychlý proces. A to bohužel nebyl můj případ...

Do kadeřnictví jsem znova volala, když jsem byla v Itálii a řekli mi: Amore, to ale není moje chyba, že sis na hlavu dala něco, co ti je pak zničilo", řekl mi ten pardál Gianni, kterému je to úplně někde. A řekl: "Jestli chceš něco s vlasy, musíš si zaplatit střih a foukanou, jinak nejezdi."

Tak jsem práskla s telefonem a teda NEJELA.

A místo toho jsem s důvěrou sedla do křesla Wella odborníka, který mi celou dobu zodpovídal moje všetečné dotazy, vyvrátil spoustu mýtů včetně keratinu a olaplexu, které teď šířím kudy chodím (nikdy si nenechte dát na hlavu ani jedno!) a hlavně...namíchal na mé vlasy přeliv obohacený o speciální proteinovou kůru, která ty vlasy, alespoň opticky, dala do kupy.

A to jsem vlastně zapomněla zmínit fakt, že jsem to s těmi vlasy nemohla vydržet, takže jsem poprosila mamku, aby mě rychle ostříhala co nejvíc té žluté dala pryč. Říkáte si, proč sis prostě nedala hnědou a nevyprdla se na to? Protože na těch vlasech žádná barva nedržela a spodky žluté zezelenaly. No pecka. Takže jsem nakonec skončila se zářivým mikádem. Co na něj říkáte?

No a pak jsem se nechala proměnit, protože návrh pana kadeřníka vypadal nejslibněji co pamatuji. A takový byl výsledek.

No a teď vám určitě behá v hlavě, jé takhle je to lepší, nebo tamto bylo lepší... tak mi to klidně napiště do komentářů, aspoň se dozvím vox populi.

A tak jsem spokojená, ale naprosto perplex z historicky nejkratších vlasů (jasně, kromě toho, když jsem se narodila) začala pročítat a studovat, jak posílit růst vlasů. A "najela" jsem bleskurychle na dvě věci: dvousměrná masáž hlavy kokosovým olejem (brzy zveřejním výsledek výzvy!) a můj nesmrtelný biotin. A ejhle, vlasy si pospíšily. Dnes je skoro půlka prosince, tedy ani ne měsíc a půl po short cutu a mně už jdou vlasy skoro po prsa.